Texty

Jak na ranní vstávání

Eliška Vondráčková

Ach ta rána... není každý ranní ptáče a vůbec ho vstávání za šera nenabíjí a nemotivuje. Někdo jsme skřivani a někdo sovy, ale pokud máme pevnou pracovní dobu, asi nebudeme moci na tato svá specifika víceméně brát ohled. Komu zvonění budíku zní jako hrůzný zvuk a má ve zvyku toho protivného řinčení se rychle zbavit zmáčknutím příslušného knoflíku, kdo hojně využívá funkci "dospat" v mobilu, čímž trochu uchlácholí svědomí a zároveň může několikrát oddalovat čas, kdy je už určitě potřeba opustit měkké peřiny a vrhnout se do každodenního kolotoče, o ranních ptáčatech ví své. Brzké vyskočení z postele se pro mnohé dospělé stává novodobou torturou. Natožpak pro děti. I ony mohou mít ráno stejné pocity jako my rodiče - ještě chvilku si poležet, ještě zůstat zavrtaný v teplíčku a jen tak se povalovat, ještě doufat, že se to přece jen dá stihnout, i když vstanu o trochu později.

Tento přístup pak ale vede k jednomu jedinému. Až už ani v nejkrásnějším snu nemohu věřit tomu, že "až za chvilku" stačí, začne ráno. Rozespalé, rozlámané, nervózní. Čas nás tlačí, ještě teplá postel stále láká. V té chvíli se mohu zlobit na celý svět, na sebe, na své dítě... Jistě si všichni dovedeme představit, jak pak takové ranní rozpoložení ovlivní celý následující den, odchodem do práce a školy/školky počínaje.

Jak se s krutou realitou ranního vstávání vyrovnáme my, jako rodiče, je otázka. K tomu, abychom své děti naučili vstávat v klidu a pohodě je to ale nezbytný předpoklad. Dětem potom můžeme být nejen vzorem, ale i pomocí. Pamatujte, že děti se učí především napodobováním - rodič může říkat co chce, důležitější je to, co dělá. V každém případě je dobré s dětmi o ranním vstávání mluvit, vysvětlit jim, proč a v jaký čas je potřeba z postele vyskočit. Už od útlého věku mohou mít svůj budík, který si samy kontrolují, natahují a ráno vypínají. Tak jako mnoho dalších činností v našem životě, i ranní vstávání má mít svůj rituál, originální postup, který ve vaší rodině vyhovuje, osvědčuje se a je pro všechny příjemný. Jeho stereotypní opakování přináší klid a jistotu a pomůže překonat období, kdy je jakékoli vysvětlování a poučování zbytečné.

Začátek dne je možné pojmout jako hru, která zabere opravdu chvilku a dítě naladí do pozitivní nálady. Možností je nepřeberné množství a myslím, že ani jedna rodina nemá totožný přístup. Vyzkoušet můžete to, co vám bude nejlépe vyhovovat a můžete vytvořit svoji upravenou variantu. Nic není "dobře" a nic není "špatně". Snad jediné, na co je potřeba dbát, je to, aby hned po probuzení dítě nezažívalo pocit nezájmu a odstrčení, jak se tomu děje, pokud je dítě ještě rozespalé a mrzuté posazeno před pohádku v televizi. Tento způsob se sice může určitým způsobem osvědčovat, pro rodiče představuje pomocnou berličku a poskytuje jim čas k tomu, aby se sami po ranním probuzení vzpamatovali, ale neumožňuje ani v nejmenším budovat mezi rodičem a dítětem vztah, neposkytuje dítěti ani kapku rodičovské pozornosti a takto ušetřený čas nepřináší během dne žádnou pomoc, spíše naopak - dítě bude pozornosti vyžadovat mnohem víc a důrazněji.

Vhodnější jsou všechny rituály, které umožní dítěti hned po probuzení zažít pocit rodičovské blízkosti, přijetí a pozornosti. Tato každodenní stmelující chvilka pomůže předejít mnoha problémům. Možností je celá řada. Po probuzení

  • začíná hrát oblíbená písnička, po jejímž skončení se vyskočí z postele
  • dítě se na chvíli může pomazlit s maminkou a tatínkem - buď u sebe v postýlce nebo u rodičů v ložnici
  • dítě budí oblíbená hračka mluvící hlasem rodiče
  • dítě si s rodičem chvíli povídá s oblíbeným plyšákem, maňáskem, jinou hračkou
  • maminka (tatínek) dítě obvyklým a stále stejným způsobem probudí - pohladí, políbí, osloví stejnou větou, básničkou, písničkou
  • rodič může dítěti dát vybrat, jak chce vstávat - na ptáčka, na medvěda, na chlapečka (holčičku), na miminko... a dle zvoleného způsobu je vyzvedne z postýlky (v náručí, za ruku, kolem krku, na zádech...)
  • rodič muzikant může zahrát na kytaru a zazpívat rodinnou probouzecí písničku

Když se vám podaří dát rannímu vstávání určitou formu, kterou budete opakovat od nejútlejšího věku dítěte, nebudete nuceni 365 dní v roce dítě přesvědčovat, že "už se má vstávat".

Co potřebují naše děti?

Eliška Vondráčková

Hodný, nebo zodpovědný rodič?

Eliška Vondráčková

Kdo to udělá?

Eliška Vondráčková

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky