Texty
Jak na ranní vstávání
Eliška Vondráčková
Ach ta rána... není každý ranní ptáče a vůbec ho vstávání za šera nenabíjí a nemotivuje. Někdo jsme skřivani a někdo sovy, ale pokud máme pevnou pracovní dobu, asi nebudeme moci na tato svá specifika víceméně brát ohled. Komu zvonění budíku zní jako hrůzný zvuk a má ve zvyku toho protivného řinčení se rychle zbavit zmáčknutím příslušného knoflíku, kdo hojně využívá funkci "dospat" v mobilu, čímž trochu uchlácholí svědomí a zároveň může několikrát oddalovat čas, kdy je už určitě potřeba opustit měkké peřiny a vrhnout se do každodenního kolotoče, o ranních ptáčatech ví své. Brzké vyskočení z postele se pro mnohé dospělé stává novodobou torturou. Natožpak pro děti. I ony mohou mít ráno stejné pocity jako my rodiče - ještě chvilku si poležet, ještě zůstat zavrtaný v teplíčku a jen tak se povalovat, ještě doufat, že se to přece jen dá stihnout, i když vstanu o trochu později.
Tento přístup pak ale vede k jednomu jedinému. Až už ani v nejkrásnějším snu nemohu věřit tomu, že "až za chvilku" stačí, začne ráno. Rozespalé, rozlámané, nervózní. Čas nás tlačí, ještě teplá postel stále láká. V té chvíli se mohu zlobit na celý svět, na sebe, na své dítě... Jistě si všichni dovedeme představit, jak pak takové ranní rozpoložení ovlivní celý následující den, odchodem do práce a školy/školky počínaje.
Jak se s krutou realitou ranního vstávání vyrovnáme my, jako rodiče, je otázka. K tomu, abychom své děti naučili vstávat v klidu a pohodě je to ale nezbytný předpoklad. Dětem potom můžeme být nejen vzorem, ale i pomocí. Pamatujte, že děti se učí především napodobováním - rodič může říkat co chce, důležitější je to, co dělá. V každém případě je dobré s dětmi o ranním vstávání mluvit, vysvětlit jim, proč a v jaký čas je potřeba z postele vyskočit. Už od útlého věku mohou mít svůj budík, který si samy kontrolují, natahují a ráno vypínají. Tak jako mnoho dalších činností v našem životě, i ranní vstávání má mít svůj rituál, originální postup, který ve vaší rodině vyhovuje, osvědčuje se a je pro všechny příjemný. Jeho stereotypní opakování přináší klid a jistotu a pomůže překonat období, kdy je jakékoli vysvětlování a poučování zbytečné.
Začátek dne je možné pojmout jako hru, která zabere opravdu chvilku a dítě naladí do pozitivní nálady. Možností je nepřeberné množství a myslím, že ani jedna rodina nemá totožný přístup. Vyzkoušet můžete to, co vám bude nejlépe vyhovovat a můžete vytvořit svoji upravenou variantu. Nic není "dobře" a nic není "špatně". Snad jediné, na co je potřeba dbát, je to, aby hned po probuzení dítě nezažívalo pocit nezájmu a odstrčení, jak se tomu děje, pokud je dítě ještě rozespalé a mrzuté posazeno před pohádku v televizi. Tento způsob se sice může určitým způsobem osvědčovat, pro rodiče představuje pomocnou berličku a poskytuje jim čas k tomu, aby se sami po ranním probuzení vzpamatovali, ale neumožňuje ani v nejmenším budovat mezi rodičem a dítětem vztah, neposkytuje dítěti ani kapku rodičovské pozornosti a takto ušetřený čas nepřináší během dne žádnou pomoc, spíše naopak - dítě bude pozornosti vyžadovat mnohem víc a důrazněji.
Vhodnější jsou všechny rituály, které umožní dítěti hned po probuzení zažít pocit rodičovské blízkosti, přijetí a pozornosti. Tato každodenní stmelující chvilka pomůže předejít mnoha problémům. Možností je celá řada. Po probuzení
- začíná hrát oblíbená písnička, po jejímž skončení se vyskočí z postele
- dítě se na chvíli může pomazlit s maminkou a tatínkem - buď u sebe v postýlce nebo u rodičů v ložnici
- dítě budí oblíbená hračka mluvící hlasem rodiče
- dítě si s rodičem chvíli povídá s oblíbeným plyšákem, maňáskem, jinou hračkou
- maminka (tatínek) dítě obvyklým a stále stejným způsobem probudí - pohladí, políbí, osloví stejnou větou, básničkou, písničkou
- rodič může dítěti dát vybrat, jak chce vstávat - na ptáčka, na medvěda, na chlapečka (holčičku), na miminko... a dle zvoleného způsobu je vyzvedne z postýlky (v náručí, za ruku, kolem krku, na zádech...)
- rodič muzikant může zahrát na kytaru a zazpívat rodinnou probouzecí písničku
Když se vám podaří dát rannímu vstávání určitou formu, kterou budete opakovat od nejútlejšího věku dítěte, nebudete nuceni 365 dní v roce dítě přesvědčovat, že "už se má vstávat".
Co potřebují naše děti?
Eliška Vondráčková
Hodný, nebo zodpovědný rodič?
Eliška Vondráčková
Kdo to udělá?
Eliška Vondráčková