Mamánek nebo odvážné dítě?

27.03.2018

Vždycky mě velmi rozčilovaly matky, které si neustále stěžovaly, jak musí pro své děti dělat to, či ono a ony samy nedělají vůbec nic. "Co mám dělat? Říkám jim to pořád dokola, ale nic, jakoby mě neslyšely." Tyto obětavé, strhané a ve svých očích dokonalé Matky, dělají pro své děti první poslední, jen aby bylo všechno v pořádku a děti nestrádaly nebo si okolí nemyslelo, že jako matky selhaly. "No a co mám teda dělat?", vzdychají a možná ani nic jiného dělat nechtějí.

Vzpomínám si na jednu, která svou dceru neustále peskovala, že nezdravě jí, ke snídani si dává jen koblihy a do vody si lije spostu sirupu. Dokonce tento konflikt opakovaně řešila na návštěvách, před svojí tehdy asi desetiletou dcerou. Tenkrát mě její slova hodně překvapila - kde by se u nás doma, před odchodem dětí do školy vzaly koblihy? Na můj dotaz překvapeně odpověděla: "No to musím já jít ráno, než jdu do práce, nakoupit do pekárny. Ona to chce!", s výčitkou se obrátila na své dítě.

Byla jsem šokovaná. To je ukázka opravdové mateřské lásky, to je výkon "dokonalé" matky, ta bere své rodičovství opravdu vážně.

:-) Ne, nelekejte se!

Opravdu nepovažuji za skvělou matku tu, která se pro dítě obětuje do poslední kapky krve jen proto, aby mu vyčetla, že se pro něj musí obětovat. Ne, skutečně obdivuhodná matka se na své dítě dívá pohledem budoucnosti. Co z mého syna, dcery vyroste, pokud se k í budu chovat tímto způsobem? Kde získají dovednosti, zkušenosti, zodpovědnost, když jim j nedovolím nést. Zodpovědnost za své povinnosti, úkoly, za svůj život.

Opakem hodného rodiče není rodič zlý, ale zodpovědný. Zodpovědný za přípravu dítěte na smostatný život, která začíná odstřižením fyzické pupeční šňůry. Osvobozením od společného krevního oběhu s mámou a prvním samostatným nadechnutím. Rodiče by často za své děti nejraději dýchali, ale to, co skutečně musí udělat, je nechat své děti žít jejich život a se zatajeným dechem sledovat, jak se ji to daří. A doufat a věřit, že viditelné i neviditelné šrámy a modřiny, které během svého růstu utrží, nebudou příliš hluboké a postupně je zocelí. 

Zodpovědnost děti nezískají jen tak bez rodičovské pomoci. Odstřižení od neviditelné mateřské pupeční šňůry je cesta dlouhá a namáhavá. Čím dříve začnete svým dětem pomáhat s převzetím zodpovědnosti, s budováním odvahy, sebedůvěry, tím snadněji se zodpovědnými, samostatnými a odvážnými stanou. Musíte ale přistoupit na to, že půjdou po své vlastní cestě, budou dělat vlastní chyby a bloudit po vlastních slepých uličkách.