Co si vybereš?

16.04.2018

Ani nevím, kolikrát jsem to už slyšela - "Dávám jí vybrat, ale ona neví a pořád to mění, nakonec stejně není spokojená... Nemůžu se s ní pořád dohadovat, na to nemám čas." Když se rodiče rozhodou, že budou s dítětem jednat partnerským způsobem, často mu dávají vybrat z různých možností, aby se dítě mohlo svobodně rozhodnout a tím se rozvíjelo. No a pak se zase čsto tváří, že je to úplný nesmysl a že to nefunguje a je to zybtečné dohadování, které často končí brekem.

Dávat dítěti vybrat funguje dobře při dodržení některých principů. Pozitiva tohoto způsobu jednání s dítětem jsou nesporná:

  • - děti nutí přemýšlet, vnímat své potřeby, rozumět sama sobě
  • - umožňuje dítěti udělat chybu a nést za svoji chybu důsledky, které nejsou fatální

  • - rodičům pomáhají vyhnout se tzv. boji o moc a konfliktní situace řešit bez

  • - posilují v dítěti pocit důležitosti, sebedůvěry a vztah s rodičem 

Na první pohled se zdá, že nejde o nic složitého, ale viděla jsem tolik rodičů, kteří z prostého systému - dát dítěti v některých situacích vybrat - udělali úplný horor. Třeba dnes v samošce. Maminka - mladá, inteligentní, příjemná s malým chlapcem vedla zajímavý dialog u regálu s pečivem. "Tedíku, co chceš ke svčině?" Tedík se nejistě rozhlíží pořadě regálů se sladkým a slaným pečivem, do některých ani moc nevidí... Po chvíli ukazuje rukou k jednomu z nich. Maminka mezitím zkušený okem přelétla zprava do leva a už měla jasno. Vybrala úplně jiné pečivo než Tedík. Ten se ale snažil split její zadání a vybral si svačinu, "Tedíku to ne, to by ti nechutnalo, to je moc sladké, to nemáš rád. Tady tento koláč, ten ti vždycky chutná, to si vezmeme, souhlasíš?" Tedík jen koukal, pokrčil rameny na souhlas - stejně nevěděl, co si má vybrat, tak to nevadí...

Nedávno jsem viděla podobnou situaci s jiným koncem. Chlapeček se s výběrem matky nesrovnal tak snadno a začala drsná výměna názorů - "Já chci tamto! Nechcu koláč!" Dovedete si představit reakci matky. No skončilo to slovy: "Tak si ho teda vezmi, ale až ti nebude chutnat tak ještě dostaneš na zadek a nic jiného ke svačině nedostaneš, to si piš!"

V obou případech všechny shora uvedená pozitiva neplatila, naopak snaha dát dítěti vybrat a posílit tak jeho samostatnost přinesla víc škody než užitku.

Tak jak to teda máme dělat? Nechat vybrat nebo nenechat? Zkuste dodržet několik pravidel a uvidíte, jak "to bude fungovat".

1. Navrhněte výběr ze dvou možností, obě pro vás musí být přijatelné, obě se vám líbí. Neriskujte, že navrhnete jednu, kterou chcete a jednu, kterou považujete za nevhodnou. Je vám myslím jaské, kterou si dítě vybere? :-)
 2. Výběr s sebou nese nějaké důsledky - jsou i tyto důsledky pro vás přijatelné a necháte je dítě v klidu zažít? Nebudete mu vyčítat, že si vybralo špatně a teď musí trpět? Výběr navrhujte jen v takovém případě. 
3. Situace může být pro dítě náročná, neví, jak se rozhodout. Existuje stále třetí možnost - vyberete vy. Nic na tom není, pro dítě ani pro vás to není ostuda, klidn rozhodnutí udělejte vy.

Takže kdy nám doma možnost výběru fungovala?

  1. Vezmeš si mikinu s obrázkem nebo tu s nápisem?
  2. Máš chuť na sýr nebo na med?
  3. Mám ti přečíst pohádku já nebo dnes má číst tatínek?

  4. Půjdeme na procházku na hřiště nebo do lesa?

  5. Budeme číst o Krtečkovi nebo o medvídkách?

A o u vás doma, zvládají si děti vybrat a dělá jim tato možnost radost? A kdy jim to jde nejlépe?



Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky