Jste rodič hodný nebo.... zodpovědný

15.04.2018

Snad všichni se shodneme na tom, že rodičovství je výsada, které bychom si měli vážit. Často se setkávám s rodiči, častěji matkami, které se stávají rodičem opravdu na plný úvazek. Mají pevné odhodlání žít pro své dítě, vytvářet mu harmonický domov plný porozumění, lásky a společně tráveného času. Rodiny, v nichž jsou děti zanedbávány, rodiče na ně nemají čas, neposkytují jim dost podnětů, pozornosti, jsou pro ně odstrašujícím příkladem.

Takoví rodiče své dítě opravdu milují. A hned po narození dítěte jsou plni odhodlání a zároveň obav. Je na místě své dítě chránit, učit se rozpoznávat jeho potřeby. Mnozí rodiče ale mají snahu naplnit dětské potřeby ještě dříve, než je dítě vůbec pocítí, než si samo vůbec uvědomí, že mu něco chybí. Od prvních dnů svoji starostlivost a obavy o zdárný vývoj, zdravou výživu a bezchybné uspokojování potřeb dítěte fakt přehání. Někteří dokonce ještě než se jim dítě narodí. Do rodičovského kurzu se jednou přihlásila paní ve vyšším stupni těhotenství - schopná, zodpovědná a výkonná manažerka, která od účastnic, většinou dost unavených matek na plný úvazek, chtěla konkrétní rady, jak od počátku nedělat chyby a postupovat ve výchově "správně".

Přístup - samou láskou, starostlivostí, pozorností a vlastní dokonalostí "hodné mámy" tě udusím, je destruktivní a zhoubný. V reálném životě i rodiče dělají chyby, mohou být unavení, mohou některé situace zvládat lépe a jiné hůře. Snaha dělat vždy a všechno správně, aby jejich dítě bylo vždy a za všech okolností šťastné a nikdy nezažilo jakoukoli frustraci, je zničující. Samozřejmě že pro rodiče, ale i pro dítě. Pokud se snažíte, aby vaše děti byly stále šťastné, docílíte u nich i u sebe vlastně pravého opaku. Víte jak se takovému rodiči říká? Helicopter parent (rodič-helikoptéra, tedy rodič, který nad dítětem stále krouží, aby pečoval a hlídal). 

Hodní rodiče" to myslí s dětmi dobře, ale ve skutečnosti zbavují své děti sebevědomí, nepodporují jejich schopnosti a dovednosti, jejich nezávislost. Zodpovědní rodiče dávají dětem možnost volby a nechají je zakusit důsledky jejich rozhodnutí na cestě k samostatnosti.

 

Úsilí o nálepku "hodný rodič" nepřináší požadované výsledky a mělo by být naší snahou stát se spíše rodičem "zodpovědným". Tento cíl můžeme začít sledovat v jakémkoli věku dítěte - v období batolecím i v době dospívání. Nikdy není pozdě. A jak se tedy odlišuje rodič "hodný" a rodič "zodpovědný"?

Hodný rodič se snaží své dítě ochránit před chybami, má konkrétní představu, jak se nejlépe dostat k cíli, který už dávno pro své dítě vysnil a vidí ho jasně před sebou. "Dělej, co ti říkám, a budeš spokojený." "Neptej se na hlouposti a udělej, co ti říkám!". Žádné zmatky, nejistoty, váhání, zdržování a slepé uličky. Jasně vytýčený cíl a rázným krokem vpřed.

Zní to dobře, ale... Nikdo z nás, ani malé dítě, ani dospívající nemá užitek z toho, když jde prošlapanou cestou. Jde se po ní sice dobře, postupuje se rychle vpřed. Ale kolik na této cestě najde času k přemýšlení o sobě, o svých přáních, o svém já? Je opravdu bezmyšlenkovité převzetí rodičovského "plánu" to, co dítě potřebuje, co mu v životě pomůže? A není i pro rodiče radostnější a zajímavější sledovat, kam jeho dítě ve svém životě směřuje, jak jeho dítě dokáže se svým životem naložit?


Setkala jsem se s řadou rodičů, pro které je břemeno rodičovství díky tlaku okolí velmi těžké - jako by hodnota rodiče, míra jeho kvalit spočívala právě v dokonalosti dítěte a jeho "dobrém vychování". Mnozí rodiče znají pocit bezmoci a vlastního selhání, když se na ně upírají zraky okolí při některém z veřejných výstupů ubrečeného, upatlaného, vzdorujícího dítěte. Úroveň chování dítěte na veřejnosti, jeho výsledků ve škole, úspěchů při studiu, volnočasových aktivitách... - to vše jsou rodiče zvyklí vnímat jako svůj rodičovský úspěch nebo neúspěch. Jistěže rodiče jsou do určité míry zodpovědní za mnohé chování svých dětí, měli by je rozumným způsobem usměrňovat v rámci pravidel slušného chování, společného soužití a momentální situace. Mnoho věcí v životě svých dětí ale rodiče ovlivnit nemohou, případně se je ovlivnit snaží, ale konečná volba zůstává na dítěti.

Ani v případě, že dítě nesplňuje představy rodičů, svého okolí, nepřestává být hodnotnou lidskou bytostí. A až tehdy, když si uvědomíte také opravdovou hodnotu vlastní osobnosti, budete schopni vidět i tuto bezpodmínečnou hodnotu osobnosti svého dítěte a budete mít sílu nebýt "hodní", ale zodpovědní rodiče.