Kdo to udělá?

Máma - děvče pro všechno: kuchařka, pradlena, uklízečka, nákupčí... Do této role se mnoho žen případně i mužů vloží s přesvědčením, že toto je projev dobrého a starostlivého rodiče, který o své děti dostatečně dobře pečuje. Nejprve říkají: "Je na to ještě malý", později: "Má moc učení a kroužků" a nakonec "Nechce se mu, co s ním mám dělat?".

Rodiče, kteří nechtějí ze svých dětí v budoucnu vychovat návštěvníky tzv. mamahotelu, by měli začít se zapojováním dětí do chodu domácnosti od nejútlejšího věku. Už velmi malé dítě může pomáhat s prostřením k jídlu, se zaléváním kytek, s úklidem svých hraček, s odnášením nádobí do dřezu nebo myčky. Jistě vás napadne řada dalších činností, které zvládne i dítě předškolního věku. A s jakou chutí děti v tomto věku pomáhají!

Ale pozor! Nečekejte, že toto všechno děti dokážou tak dobře jako vy, bez vaší pomoci a vedení. Možná vás napadne: "Kdybych si to udělala sama, budu s tím mít méně práce a bude to rychleji a lépe zvládnuté". A to máte určitě pravdu. Děti nemají tolik praxe a zkušeností jako vy, nejsou tak šikovné, rychlé, pečlivé. Energie, kterou věnujete pomoci dítěti s jeho úkolem, se vám ale jednou mnohanásobně vrátí - vaše dítě získá zručnost, zkušenost a také chuť se do činnosti v domácnosti pouštět.

Jak postupovat, abyste skutečně dětem nevzali chuť do těch nudných každodenních prací, které běžný rodinný život provází? Dbejte na nehodnotící přístup, který se nezaměřuje na výsledek činnosti, ale oceňuje dítě za snahu, přínos, osobitý přístup. Není lehké ocenit dítě, které se sice snažilo, ale výsledek zdaleka neodpovídá vaší představě. Možná si v té chvíli řeknete, že jeho snaha za mnoho nestála. Nenechte se svést ke kritizování a poučování, jak dítě zadaný úkol zpackalo a jak ho mohlo zvládnout lépe, kdyby...

Na co se tedy zaměřit při vedení dítěte od nemotorného drobečka, který chce "pomáhat", k rovnocennému partnerovi, který má řadu úkolů sám na starosti?

Nebojte se začít brzy - Dobrý rodič není ten, který po svém (i malém) dítěti nic nevyžaduje.

Buďte trpěliví - Děti budou potřebovat k získání rutiny ne dny nebo měsíce, ale roky.

Buďte jednoznační - Děti by měli vědět, co od nich očekáváte. Sdělujte jasně své požadavky, úkoly rozepište, používejte i vizuální pomůcky k připomínání.

Neberte dětem odvahu - Zaměřte se na to, co se dětem daří, oceňujete jejich přínos, i kdyby byl sebemenší. Když budete děti kritizovat a ukazovat jim, co všechno udělaly špatně, pro spolupráci je nezískáte.

K další četbě:

Rudolf Dreikurs, Vicki Soltzová: Deti ako výzva